Reforma veřejných financí zcela jistě ano, ale...
Očekávání, že se bude muset velmi rychle udělat něco s veřejnými financemi, bylo aktuální již po loňské květnové schůzi Poslanecké sněmovny, kdy se poslanci předháněli ve schvalování výdajů státního rozpočtu na další léta. Ekonomům bylo jasné, že tyto předvolební populistické sliby nemají dlouhodobě reálný základ a jsou v přímém rozporu s deklarovanými cíli jako je menší deficit státního rozpočtu než jsou 3%, či s plánem na vstup do eurozóny.
Zvýšené mandatorní výdaje státního rozpočtu a nikoli příjmy se staly aktuální hrozbou pro nejbližší léta. Nelze se zabývat pouze snižováním příjmů, pokud rostou výdaje. Otázkou je, zda vláda ve své navrhované reformě našla dost odvahy škrtat na výdajové straně rozpočtu, když v roce 2008 bude i po navrhovaných škrtech ve výdajích Ministerstva práce a sociálních věcí utraceno o 40 miliard korun více než byla skutečnost v roce 2006.
Slibovaná a očekávaná daňová reforma byla již na samém počátku podtržena skutečností, že celkově je třeba do státní kasy na straně příjmů získat skoro stejně peněz jako v minulosti. Koaliční program vlády přitom neumožňuje zavést rovnou daň, respektive rovnou sazbu daně, neboť již při sestavování tohoto programu bylo jasné, že bude zachována snížená sazba daně u DPH.
Jak tedy vypadá navrhovaná daňová reforma z pohledu výše uvedených podmínek?
Snižuje-li se sazba a máme-li vybrat stejně na daních jako v minulosti, je třeba rozšířit daňový základ, čili zdaňovat to, co dosud zdaňováno nebylo. (Předpoklad, že se na daních vybere v celkové sumě více při snížení sazby daně, platí jen v případech zcela zásadního snížení sazby daně a daňové povinnosti. To se ukázalo v Rusku i na Slovensku.)
Vlajkovou lodí daňové reformy je 15 % sazba daně z příjmů fyzických osob. Tato sazba je stanovena ze základu super hrubé mzdy, tj. 135 % současné úrovně, takže ve skutečnosti je sazba cca ve výši 20 %. Aby přinesla skutečně úsporu na daních pro všechny skupiny poplatníků, muselo by Ministerstvo financí stanovit takový systém položek odčitatelných od základu daně, který se vyrovná s 12% sazbou daně schválených vládou sociálních demokratů. Osobně oceňuji myšlenku vykazování super hrubé mzdy, protože je velmi potřebné, aby si byl zaměstnanec vědom toho, jaké náklady na pracovní sílu nese zaměstnavatel, protože jestli jsme v něčem v Evropě málo konkurenceschopní, je to právě v zatížení nákladů na pracovní sílu vysokým odvodem sociálního a zdravotního zabezpečení.
Velkou diskuzi vzbudil návrh na zrušení osvobození příjmů z prodeje cenných papírů a podílů ve společnostech s ručením omezeným. Zrušení 6-ti měsíčního časového testu u cenných papírů je dlouhodobým snem pracovníků Ministerstva financí a já jen věřím, že někdo také na Ministerstvu financí propočítal dopady na český kapitálový trh a na další odliv kapitálu z naší republiky do některých jiných členských států EU, kde sice není stanoven tak krátký časový test pro osvobození těchto příjmů u fyzických osob, ale u právnických osob se prodej obchodních podílů a cenných papírů za určitých podmínek nezdaňuje vůbec.
Zajímavým a novým prvkem daňové reformy u příjmů fyzických osob je záměr stanovit limit, nad nějž by se již dále neplatilo sociální a zdravotní pojištění, na 60-ti násobek měsíční průměrné mzdy. Tato úprava by zaměstnavatelům zcela jistě napomohla zaměstnat špičkové odborníky, navíc se nejedná o nic nového, tento přístup je v EU obvyklý.
U právnických osob se v první fázi zcela jistě projeví rozšíření základu daně, a to především novou úpravou podmínek stanovených pro možnost odpočtu úroků z úvěrů jako daňově uznatelných nákladů. V rámci připravovaných změn se objevila představa, že za daňově neúčinné náklady budou považovány i úroky poskytnuté od nespřízněných osob, pokud budou úvěry a půjčky od spřízněných i nespřízněných osob u podnikatelů v souhrnu přesahovat dvojnásobek výše vlastního kapitálu. Zdá se však, že navrhovaná úprava je velmi složitá a zůstává otázkou, zda bude dobře spravovatelná. Diskuzi si současně zaslouží nově navrhovaný postup, dle kterého se má při poskytování úvěrů upustit od ceny obvyklé ve vazbě na diskontní sazbu ČNB a je uvažována cena peněz ve výši 6 % ročně, zatímco stát např. při posečkání daně požaduje “obvyklý úrok“ ve výši repo sazby plus 7 procentních bodů. V novele zákona se také ruší jakékoli daňové zvýhodnění finančního leasingu.
Co se daňové reformě skutečně nedaří, je zjednodušení výpočtu daňové povinnosti. Nově navrhovaná částka pro limit na pořízení hmotného majetku ze 40.000,- Kč na 20.000,- Kč a u nehmotného majetku ze 60.000,- Kč na 40.000,‑ Kč přinese daňovým subjektům obrovské komplikace s evidencí majetku, úpravou softwaru a daňový výnos z této úpravy je pouze posunem v čase.
Velmi důležité pro poplatníky je zajistit v legislativním procesu, aby daňová reforma neměla retroaktivní účinky. To se může projevit např. při odpisování osobních automobilů, kdy je při prodloužení doby jejich odepisování ze čtyř na pět let nutné zajistit, aby se takovéto prodloužení týkalo osobních automobilů pořízených až po účinnosti této novely.
Novým prvkem v reformě je prohloubení editační povinnosti správce daně, tedy povinnosti vyjádřit se k dotazu poplatníka při nejistotě aplikace daňových zákonů. Velkou otázkou však zůstává, jak se podaří zajistit včasné stanovisko správce daně k dotazu poplatníka a zda bude mít poplatník k dispozici nějaké opravné prostředky proti názoru správce daně, že je třeba zdanit vše v maximální míře.
Dostáváme se k novele zákona o správě daní a poplatků. Myslím, že je třeba ocenit zrušení registračních pokladen. Vyvstává však otázka, proč se Ministerstvo financí snaží do § 39 odst. 3 tohoto zákona zavést novou evidenci pro všechny daňové subjekty, a to i nepodnikatele, v poměrně velmi nesrozumitelné podobě.
Věřím, že některá ustanovení daňové reformy tak, jak je máme k dispozici, byla tak trochu zkušebním balonkem pro veřejnost (např. změna částky pro hmotný a nehmotný majetek, či míra podkapitalizace) a bude v politické diskuzi a v reakci na podněty veřejnosti korigována.
JIŘÍ NEKOVÁŘ
Euro-Trend |
